Don't fear...

2. july 2014 at 22:01 | Dendulie |  Tak různě
Některým (většině?) se začínám vzdalovat. Už to není co bývalo. Ostatně, nikdy nic není jako dřív, když se cokoliv podělá.
Neříkáme si všechno. Už neležíme vedle sebe a nedržíme se za ruce.



Míjíme se.
Vyhýbáme se pravdě, a proto raději mlčíme.
Tohle nemá budoucnout. (jak nadějeplné)
Nesnášim změny. Dilema. Radikální rozhodnutí.
Bylo to v cajku dokud si do toho nezačal tahat city. A já pak musela dělat něco, co není.
Vždycky jsem sama proti sobě.


Pernamentně se budím kolem šestý a koukám na to neštěstí.
Pálej mě oči a vymlouvám se na cigaretovej kouř.
Když jsme byli malí, jen jsme tu tak postávali.
Nevim, co ho napadlo rozběhnout se bezhlavě.
Paměť se ti nevrátila.
Každej se ptá, kdo jsi, ale já jim to nemůžu říct.
Chtěla jsem bejt pro tebe nejlepší, ale asi mi to nevyšlo.


Tyhle prázdniny začly dobře. Leje jako z konce, což je fajn, protože stejně nikam nechci chodit. Ono asi ani není kam, protože všichni ti důležití jsou daleko. (Kiro?)


Sedim na balkoně s poslední (kolikátou?) cigaretou a poslouchám zkoušku sirény.
Připadám si jak v nějakým podělaným scifi filmu o apokalypse.
Ležim ve vaně a topím se.


Průvodčí mě tehdy probudil s tím, že tohle je konečná. Vylezla jsem z vlaku a nikde nikdo. Tma a ještě ke všemu kosa jak sviň. V tu chvíli jsem myslela, že si zas ze mě děláš prdel. Chtěla jsem to otočit a jet zpátky. (netušim, proč jsem to neudělala. ne. netušim, proč jsem tam vůbec jela.) Po čtvrt hodině ses konečně zjevil. Tvářil ses, jako bys sám se sebou sváděl obrovský vnitřní boj...
Já ho svádím pořád.
Bolí to, co?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 themadsilence themadsilence | Web | 4. july 2014 at 1:02 | React

brečim.

proč je všechno kurva složitý, drahý a zmrdský ?
chci tebe.

ležet v mým pokoji na posteli, zírat do tmy a poslouchat soundtrack z třináctky.

2 Thanatos Thanatos | Web | 6. july 2014 at 13:50 | React

Vždycky sama proti sobě.
A jak pak kurva máme přežít celej tenhle život?

3 Evil Evil | Web | 8. july 2014 at 18:59 | React

přitom život není tak kurevsky složitej.. stačí na to jenom přijít.. ale jenom málokdo na to přijde.. jo.. ne, že bych byla mezi těma šťastnýma.. ale naučila jsem se jistý věci ignorovat.. a je to parádní

4 Cement Cement | 16. july 2014 at 10:15 | React

Na těch fotkách vypadáš šťastně... je to smutně veselý. (taky pojedu na konečnou... za nim. Vlastně on pojede za mnou do Prahy, ale... kurva, nevim, co se bude dít.)
Věřim na kouzla. Všude samá číča.

5 Gabe Gabe | Web | 28. august 2014 at 20:27 | React

To bol pekný článok. Plný emócií. Tiež sa občas cítim podobne a neviem čo mám robiť

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.