Vydechni...

19. march 2014 at 20:46 | Dendulie |  Tak různě
Srdce mi buší v břiše.
Nikdy jsem neuměla zvracet.


Pojedeme daleko a nebudeme se chtít vracet.
K tomu všemu.

Váhavě zaklepala. Lilo jako z konve a ve vsi nesvítilo jediné světlo, tak jí nějakou dobu trvalo, než cestou z nádraží našla dům číslo sedmnáct. Teď tu konečně stála a čekala. Otevřela jí žena, na kterou si matně vzpomínala.

Známe se?
Ne, ale mohu dál?
Pojďte. Já vím, proč jste přišla.
Jak...?
Za chvíli se vrátí, dáte si kafe?
Ráda.
Jen jsem se chtěla zeptat...
Ne, opravdu spolu nemáme dítě.
Dobře, tak tedy... počkáme.

V zámku zašramotily klíče. Stojí ve dveřích a mlčí.

Na nějakou dobu jsem to vypustila z hlavy, ale pořád mi to leží v žaludku, ne, že ne.

Žiju jen v představách.

Prosím, že dnes přijdeš? Budu doufat celou noc.


 

1 person judged this article.

Comments

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Email | Web | 19. march 2014 at 20:54 | React

Déšt' je tak hezké pozadí pro všechny příběhy ^_^ .
Bylo parádní někam prostě odjet a nikam se nevracet.
A žít v představách, to je tak krásné.
Píšeš fakt skvěle.

2 James James | Web | 21. march 2014 at 10:23 | React

Scary.
Neumíš zvracet? Rychle se to nauč.

3 Evil Evil | Web | 27. march 2014 at 9:22 | React

jak jsi mi psala, že by tě zajímalo, co se stalo.. máš na mysli to, proč jsme se stěhovali? to by mě taky zajímalo!! zajímá mě to už téměř osmým ro(c)kem.. fakt už.. sere mě to ani nevíš jak.. tam jsem byla doma.. na tom sídláku na konci města.. tady, v tom výhulově, o 13 kiláků dál, si nikdy nezvyknu.. kurva.. mi je na blití, když si to uvědomim.. všechno se tim posralo.. kompletně všechno.. prostě my do toho baráku jezdili jenom na dovolenou.. jako na chatu.. a jednoho krásnýho dne (na moje patnáctiny) jsme se tam přestěhovali natrvalo.. rekonstrukce postupná.. mě to nedocházelo.. prostě ne.. jsem si říkala, jak se zase těšim domů.. že se tam na konci srpna zase vrátíme.. a vono hovno!! už jsme zůstali tam.. ve zkurvenym baráku s notorikem.. hrůza.. děs.. a na nerudovku můžu jenom vzpomínat se slzama v očích.. tam jsem byla DOMA.. už se nikde nebudu cejtit takhle doma, jako tam.. ani tady v tomhle bytě, kde jsem teď jenom s maminou.. prostě ne.. no.. radši půjdu spát.. je to na píču celý.. nevím, co bych ti k tomu ještě napsala.. můžeš mi napsat na fb a zeptat se na cokoliv.. když budu vědět, odpovím ti na vše :)

4 mrtvyptak mrtvyptak | Web | 7. april 2014 at 18:42 | React

ach

5 themadsilence themadsilence | Web | 7. april 2014 at 20:25 | React

poseru se.

(ty vole, skvělej komentář!)

6 neweresth neweresth | Web | 12. april 2014 at 21:27 | React

Pěkný příběh, nabitý emocemi, tak trochu aktuální nálada. Určitě sepiš další myšlenkovou.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.